Popis těla
Vnější části těla
Kůže a šupiny
Barevné proměny kůže jsou možné také u leguánů , i když nemění barvu jako chameleóni, umí se ztmavit a zesvětlit. Je to reakce např. na změnu teploty, stres, zdraví nebo nálady. Když vyndáte leguána ven na slunce, jeho tělo se celkově ztmaví – je to díky tomu, aby nachytal rychleji sluneční paprsky – teplo. Když je na slunci již dlouho, tak se naopak zesvětlí, aby mohl snížit teplotu svého přehřátého těla.
Kůže leguánů je tvořena speciálně k udržení vlhkosti. Šupiny jsou zesílené buňky kůže ve vnější vrstvě a skládají se z keratinu (u lidí tento protein tvoří nehty). Šupiny nejsou po celém těle stejně tvrdé, rýhy mezi šupinami mají málo keratinu, je to kvůli tomu, aby jejich kůže byla velmi pružná. Některé z těchto stejných typů zrohovatělých buněk kůže se upravují do jiných struktur např. ostny, drápy, růžky na čumáku nebo kulaté vyvýšené šupiny na krku.
Ozdobné šupiny na krku dospělého samce (slouží i jako brnění při rvačkách) ↓
šupiny kůže na boční straně těla leguána ↓
šupiny přední nohy ↓
šupiny na boční straně kořene ocasu ↓
Ostny
Jsou zrohovatělé buňky kůže. Leguáni mají šíjové ostny, které se táhnou od jejich krku až ke hřbetním ostnům – cestou dolu k jejich zádům a ocasní ostny od zadních končetin až nakonec ocasu. Nejdelší ostny jsou na krku a v oblasti ramen. Samec má delší a mohutnější ostny hlavně na krku, zato samičky je mívají od páření mnohdy porvané a naopak na krku krátké nebo skoro žádné. Ostny mohou být rovné, křivé, dlouhé, krátké v závislosti z jaké oblasti leguán pochází. Dorůstání ostnů závisí na tom, jak byly poničeny.
ostny na ocasu ↓
Hlava
Oči
Barva leguáních očí má rozsah od zlaté, oranžové až po hnědou nebo šedou. Spodní víčko má takovou zvláštní funkci nebo spíš něco, co vypadá jako čára líčidla. Leguáni v přírodě jsou vesměs nepřetržitě na slunci a tato černá čára jim může pomáhat redukovat sluneční prudké světlo stejně tak, jako si např. fotbalisté barví pod oči černý krém.
Leguání oči jsou jiné než u lidí a leguáni vidí svět trochu jinak než my. Lidé mají oboje – čípky (detektory barev) a tyčinky, které jsou extrémně světločivé, ale nerozeznají barvy. Tenhle mix čípků a tyčinek nám dovoluje spatřit barvy i v šeru. Tenhle mix ale také znamená, že naše rozeznávání barev není tak dobré, jako kdybychom měli v sítnici jen čípky.
Sítnice leguáních očí obsahuje velké počty čípků a dvojitých čípků, oboje k vidění barev a kontrastu. Pro tenhle důvod vědci usoudili, že leguáni vidí mnohem barevněji než lidé.
Zatímco mají leguáni excelentní denní barevné vidění, nevidí moc dobře ve tmě a šeru. My lidé máme v sítnici dost tyčinek pro částečné vidění v noci, ale není to jako noční vidění u zvířete s převahou tyčinek v sítnici jako třeba u kočky. Na druhou stranu, lidské noční vidění je mnohem lepší než to leguání.
Můžete to otestovat a vzít leguána do místnosti, kde je šero a sledovat jeho reakci. Bude často mávat přední končetinou ve vzduchu a tápat, hlavně, aby se dostal pryč. Leguáni to nemají rádi – také proto, že vidí velmi málo a cítí se tím v nebezpečí.
Zajímavé je, že jsou leguání oči schopny detekovat ultrafialové světlo (UVA), což my nemůžeme.
Leguání oči jsou umístěny po stranách hlavy. Tím pádem mají leguáni jen malé pole stereoskopického (binokulárního) vidění, ve kterém mohou sledovat objekty oběma očima naráz. Periferní vidění leguánů je dobré, ale budou otáčet svou hlavu, aby mohli jedním okem dobře pozorovat pohyb nebo určitý objekt. Leguáni mají snížené vnímání hloubky (vnímání hloubky je možné jen při binokulárním vidění jako mají například lidé), takže většinou sledují věci jen jedním okem. Někteří lidé se domnívají, že leguáni jsou tak odvážní skokani právě proto, že nemohou dobře posoudit, jak daleko je země, když minou svůj cíl skoku.
Leguání monokulární (jedním okem) vidění způsobuje, že mají pohyb očí a hlavy podobný ptákům. Napřímí nebo zvednou hlavu na jednu stranu, aby lépe viděli. Například, když nabízíte leguánovi něco k snědku, často kousne do jídla ze strany, aby věděl, co vlastně jí. Pokud chcete, aby váš leguán něco viděl jasně, ukažte mu to ze strany, spíše než zepředu nosu.
Pozorujte, jak leguán hýbe hlavou, aby se podíval na něco ve svém okolí a budete vědět hodně o tom, o čem zrovna „přemýšlí“.
Pohyby očí
Leguáni používají oči také jako prostředek komunikace. S výjimkou občasného hlasitého vydechování nevydávají žádné zvuky. Spoléhají se na řeč těla ke komunikaci s ostatními leguány a s potenciálními predátory (a lidmi). Toto spoléhání se na řeč těla je jeden z důvodů, proč jsou leguáni tak orientovaní na vizuální smysly – neustále sledují své prostředí na podněty.
Když leguán zavře oči, zatímco odpočívá, víčka se potkávají uprostřed oka. Během hlubokého spánku se spodní víčko natáhne až navrch oka. Leguáni mají také jedno víčko navíc, které například my lidé postrádáme. Toto průhledné víčko se nazývá mrkací membrána = mžurka a často jí můžete vidět, když leguán mrkne. Mžurka je umístěna na vnitřní straně leguáního oka a pomáhá oko udržovat čisté a vlhké.
Mžurka
Když je nějaká nechtěná nebo neznámá věc blízko jejich hlavy, tak leguáni často zavírají oči před tímto předmětem. Možná je to stresová reakce. Stává se to např. když jim nabízíte nějaké žrádlo a oni nechtějí. To oko, před kterým je žrádlo zavřou, ale to druhé nechají otevřené a pozorují. Také často, když „mazlíte“ hlavu vašeho miláčka, tak zavírá oči. Když si to opravdu váš leguán užívá, tak zavře obě oči.
Občas může leguán vypoulit nebo vyboulit oči. Často to vypadá jako ještěří oko vystrčené z důlku. Někdy se to stane i s otevřenýma očima. Hlavně se nelekejte a zachovejte rozvahu, protože se opravdu nic neděje. Někteří vědci si myslí, že tím oči relaxují. Možná je na tom i něco pravdy. Mnohdy, když drbeme leguána na hlavě a jezdíme mu i přes vršek očí, tak se jim zavřené nebo i pootevřené oči začnou vybulovat. Také to dělají, když se jim svlékají oční víčka, což máme již vyzkoušené několikrát.
Temenní – třetí oko
Leguáni mají tzv. třetí oko – více často nazývané temenní oko – umístěné ve středu vrcholu jejich hlav. Nazývá se temenní oko, protože je umístěné mezi dvěmi temenními kostmi lebky. Vypadá jako kolo nebo ovál, bezbarvá šupina. Čočka v temenním oku je citlivá na světlo a tmu, ne na barvy nebo obrazy – je dokonalá pro všimnutí si třeba stínů, které může vrhat např. letící predátor.
Mnohokrát se stane, že leguán pozoruje a otáčí hlavu stranou do prázdného nebe. Pouze pozoruje, ale jinak se nepohybuje a někdy se i z ničeho nic nafoukne. Vy, když se podíváte na to samé místo, tak nic nevidíte a nevíte, co vlastně pozoruje. O chvíli déle třeba zjistíte, že pozoroval letadlo. Jednou se naše samička velmi vylekala ptáka, kterého pozorovala velmi dlouho. Pomalu se přibližoval k našemu oknu až ji úplně vyděsil a ona přímo utekla od okna. Nejdříve jsme nevěděli, proč se vůbec nafukuje až po chvíli jsme uviděli o kousek dál létat ptáka.
Leguání třetí oko je velmi užitečné v divočině. Když se leguán sluní na slunci, může tímto okem pozorovat oblohu – např. stín nějakého ptačího predátora.
Temenní oko je pravé a funkční oko. Na vrcholu je čočka a pod ní je sítnice. Světla sítnice posílají signál do temenního nervu, který vede k temennímu otvoru. Nerv dává znamení než cestuje do šišinky na mozku, pak se zastaví v mozku.
Jedna ze zkoušek temenního oka byla, že leguánovi dali na toto temenní oko takovou klapku a udělali malý stín nad temenním okem – nic se nedělo. Poté sundali klapku a vyzkoušeli to znovu. Jakmile jemně přejeli stínem nad temenním okem, tak sebou leguán trhnul.
Z mnoha testů vědci potvrdili, že třetí oko pracuje jako druh dozimetru – způsob „čtení“ množství slunečního záření, který leguán vstřebával a při dostatku je dost. Je velmi důležité ponechat leguánům temenní oko volné, aby věděli, zda zůstat na slunci nebo se přestěhovat do stínu (v teráriu samozřejmě pod světelným/tepelným zdrojem). Leguáni by bez třetího oka (nebo s jejich přikrytým třetím okem) mohli trávit příliš mnoho času na slunci (nebo pod zdrojem tepla) a třeba se i přehrát a zemřít.
Také se věří, že třetí oko působí na množství hormonálních systémů včetně štítné žlázy a žlázy podvěsku mozkového, který řídí velký rozsah aktivit a chování u leguánů. Podle Richarada M. Eakina v jeho knize Třetí oko (Univerzita v Kalifornii):
Neustálé proudění a ovlivňování hormonů endokrinních [jimi produkovaných] žláz mění chování zvířat. Regulace jednoho z důležitých aspektů jejich chování, ke kterému, jak věříme přispívá temenní oko, je denní cyklus aktivit … nazývaný každodenní rytmus.
Každé zvíře a rostlina má svůj denní rytmus, během kterého jeho fyziologické aktivity narůstají a upadají. „Světlo je základní vnější faktor regulující denní rytmus, „podle Eakina. U leguánů se zdá, že třetí oko je rozhodující pro správný denní rytmus. Navíc třetí oko také ovlivňuje leguání chování v období páření. Suma sumárum je to velmi mocný malý orgán.
Čenich/čumák
Leguání čumák je na předku leguání hlavy – dvě kulaté nozdry, které vyčnívají na přední straně jeho hlavy.
Nozdry
Nozdry jsou zřetelně umístěné na konci leguáního čenichu. Uvnitř těchto nozder je nosní komora, která má dvě oddělené funkce. Skladuje nahromaděnou tekutinu z leguáních solných žláz až do tzv. odfrknutí tekutiny ven, což je důležité pro leguání čich.
…frkání…
Všichni leguáni frkají a toto frkání je pro ně velmi důležité. Jsou to býložravá zvířata a musí sníst velké množství rostlin, aby získali dost nutričních látek, které potřebují k životu. Mnoho rostlin obsahuje také velké množství solí (draslík, sodík a další), který leguán nepotřebuje. Leguání ledviny se neumí zbavovat těchto solí. Místo toho mají leguáni nosní solné žlázy, které právě fungují jako takové záložní ledviny. Slouží na odstraňování nadbytku solí (sodík, draslík, uhličitan sodný, chlorid) z leguáního těla. Solné žlázy vyúsťují do nosní komory, kde se skladuje solná tekutina. Když se jí nashromáždí dost, tak si leguán jednoduše odfrkne z nozder. Mnoho lidí si myslí, že je jejich leguán nastydlý, ale není tomu tak. Pouze se odfrknutím zbavuje těchto solí. Můžete si toho nejvíce všimnout na sklech terárií.
Uši
Leguáni mají vnější ušní bubínky – zvuková detekce a převodní mechanismy jsou uvnitř. Ušní bubínek, nebo-li tympanum vypadá jako tenký, pevný plastový kryt hned nad lícními vaky a lícními šupinami.
Leguáni mají uši na obou stranách hlavy, umístěné zhruba na stejné horizontální pozici jako tlamku, ale mnohem dále vzadu na hlavě, skoro až tam, kde jim začíná krk. Ucho má oválný nebo kulový tvar s tenkou prohloubeninou pokrytou bubínkem.
Leguáni mají výborný sluch a budou věnovat pozornost i dokonce slabému zvuku. Lidé jsou nejcitlivější na zvuk o frekvenci normální lidské řeci – od 2000 do 5000 hz. Slyšíme i zvuky za tímto rozsahem, ale toto je rozsah, ve kterém slyšíme nejlépe. Leguáni slyší nejlépe mezi 500 – 3000 hz, což znamená že lidé a leguáni slyší nejlépe v rozsahu 2000 – 3000 hz.
Zajímává věc je, že leguání sluch je spjat s teplotou jejich těla: nejlépe slyší, když jsou zahřátí na jejich „ideální“ teplotu (tj. okolo 29,5°C). Moc nad a pod jejich optimální teplotou se leguání sluch zhoršuje, zvláště na vysoké zvuky.
Tak jako lidé mají i leguáni Eustachovu trubici, která vyrovnává tlak mezi vnějším vzduchem a vzduchem ve středním uchu. U leguánů Eustachova trubice ústí do stropu tlamy a vede zpátky do středního ucha. Tyhle tuby jsou zásadní pro to, aby leguáni slyšeli přesně.
Ucho neslouží jen jako zařízení ke slyšení, ale je to také orgán pro rovnováhu a pohyb. Je to stejné jako u lidí: když dostaneme infekce nebo si zraníme vnitřní ucho, trpíme ztrátou balance a koordinace.
vnější bubínky:
Lícní vaky (boule, tváře/líce)
Tyto vaky jsou umístěny kus pod ušním bubínkem. Jak leguán roste, tak se právě tyto boule tvoří. Pokud si na ně sáhnete, tak si všimnete, že ucítíte něco jako měkký polštář.
Všichni leguáni mají tyto vaky, ale více patrné jsou na dospělých než na mladých. Největší je mají samci v období páření.
Tyto vaky jsou dalším atributem, který pomáhá leguánům vypadat větší, než ve skutečnosti jsou. Samci svoje vaky zvětšují, je to část jejich obranné nebo také bojové techniky.
Leguáni se ve většině případech nechtějí zaplést do fyzických bojů, ve kterých se mohou zranit. Nejdříve je boj o nejvíce se naparujícího leguána. Samec, který má největší lícní vaky a nejvíce se nafukuje a naparuje většinou vyhrává.
lícní šupiny:
Kromě lícní šupiny je na fotce vidět i „lícní vak“
Lícní šupiny
Lícní šupiny jsou umístěny po jedné hned pod ušním bubínkem přímo na leguáních vacích (tvářích). Mají takový duhový lesk např. jako škeble a jsou většinou ohraničené černou, která je velmi zvýrazňuje. Někteří vědci si myslí, že tyto lícní šupiny mohou sloužit i jako falešné oči. Když se leguán postaví do obranné pozice a natáhne lalok, lícní šupina se více vypne a tím i zvýrazní. Predátor si myslí, že je to velké oko u ještěra, který se právě zvětšuje. Je to pouze teorie, pravý význam této lícní šupiny není přesně znám. Zda je to pouze ozdoba nebo zda má opravdu nějaký obranný význam.
Lalok
Leguání lalok má několik funkcí – od kontroly teploty po komunikaci.
Skrz lalok proudí krev, proto může leguán lalok v teplých dnech vytáhnout, aby chytl studený větřík a ochladil si tak své tělo. Nebo naopak také může lalok roztáhnout a nastavit ke slunci a ten pak funguje jako velký sluneční sběrač.
Lalok používají také pro komunikaci. Samčí lalok je většinou větší a více visí, než u samiček. Obě pohlaví, ale používají lalok při zdravení a jako část pářících a teritoriálních projevů. Pokud jste někdy viděli leguána reagovat na svůj odraz v zrcadle nebo na dalšího leguána v jeho teritoriu, viděli jste reakci – roztažený lalok. Leguáni také roztahují lalok a kývají hlavou na pozdrav.
Když přejedete jemně prsty podél vnější strany laloku, blízko řady malých ostnů, které ho ohraničují, ucítíte dlouhou, tenkou jazylkovou kost. Díky jazylce se lalok roztahuje a zatahuje. Je tvořená chrupavkou a také má rozvětvující se chrupavku, která podporuje jazyk. Je to jemný a důležitý mechanismus.
Trup
V této sekci je to myšleno od krku po kloaku i s předními a zadními končetinami. Mimo hlavy a ocasu.
Krk
Jejich krk je chráněn proti útokům díky zesílení kůže, ochranným šupinkám ve tvaru malých pyramidek a masivnímu hřebenu, které jsou na krku nejdelší. Tzv. pyramidky – ochranné šupiny na krku neslouží jen jako ochrana, ale prostě i jako ozdoby.
Přední a zadní končetiny
Leguáni mají výrazně zformované a velmi statné nohy. Chodí po všech čtyřech. Ke šplhání využívají přední i zadní končetiny. Mnohdy používají svoje končetiny např. k odehnání vaší ruky nebo také k poškrábání – obvykle při svlékání kůže. Když spí nebo odpočívají mají často svoje přední končetiny dozadu po stranách těla a někdy přidají i zadní končetiny, které natáhnou rovně podél ocasu.
Prsty na předních a zadních končetinách jsou přizpůsobeny lezení. Velmi dobře je to patrné hlavně u zadních končetin.
přední noha:
zadní noha:
Drápy
Díky drápům je jasné, že leguáni musí být velmi dobří šplhači. Jejich drápy jsou tvořeny keratizovanými kožními buňkami, které mají na povrchu drápu mnohem více keratinu než buňky uvnitř tzn., že vnější strana je silnější. Jsou velmi ostré. Jak dráp roste, pevnější horní část drápu se zakružuje přes slabější stranu a tím dává leguánímu drápu jeho výrazný tvar.
Stehenní póry
Na spodní straně stehen mají leguáni řadu stehenních (femorálních) pórů (název dle femuru – stehna). U malých leguánů jsou tyto póry velmi malé. Oproti tomu u dospělých samců jsou daleko výraznější než u samic – samice je mají většinou stejnoměrně velké, některé více patrné, jiné velmi málo patrné. Samcům se v období páření vyvíjejí často „ostruhy“, které výrazně vyčnívají – ve skutečnosti se jedná o velmi tuhý maz obsahující feromony. Samci za sebou mnohdy nechávají bílou stopu.
stehenní póry dospělého samce:
Ústí kloaky
Najdeme na spodní straně těla u kořene ocasu – štěrbina pokrytá zahnutou kůží. Uvnitř kloaky jsou u samců i samic reprodukční (rozmnožovací) orgány. Kloakou leguán vylučuje moč i trus.
Ocas
Leguání ocas má mnohé využití. Leguáni používají svoje ocasy pro udržení rovnováhy při šplhání. Nebo také s ním vlní při plavání ( používají ho jako pádlo) a také jako zbraň proti útočníkům, kterou umí velmi dobře švihat. Švihnutí od mladého leguána cítíte a může vám po něm chvíli zůstat červený flíček. Naopak od dospělého leguána je již daleko bolestivější.
Leguání ocas nemá funkci jako například chameleóni, že se omotává kolem větve, avšak určitou ohebnost má. Leguáni používají svoje ocasy při šplhání k vylepšení rovnováhy a jako brzdu při seskoku – zpomalují díky němu svůj sestup.
Hodně ještěrů svůj ocas při napadení predátorem pouští, což se nazývá autonomie. Když predátor chytne ocas, ještěr s ním sekne a pustí ho. Ocas se po odpadnutí ještě vlní – díky nervovým zakončením. Záměr je ten, že predátor útočí na ocas, zatímco opravdový ještěr uteče. U těchto druhů ještěrů ocas doroste.
Mladí leguáni mohou svůj ocas také obětovat před mnohými predátory. Stačí, když s ním trhnou a ocas se uvolní přesně ve zlomové části. Zbytek ocasu se velmi dlouho dobu vlní a oni tak uniknou před predátorem. Místo zlomeného ocasu mu naroste regenerát, sice není jako původní ocas, ale dobře ho nahrazuje. Jak leguán roste, tak zlomové plochy začínají splývat a leguání ocas již nemá takovou funkci jako dříve.
Když starší leguán ztratí část svého ocasu, zraněný konec se vnitřně vyléčí a zahojí. Někdy dochází i k nějakému nárůstu regenerátu, ale již to není tak, jako u mladého leguána. Znovu narostlý ocas nikdy nedosahuje původní délky. Pokud místo zlomení nebylo čisté, ocas může také růst špatným úhlem.
Je důležité dávat pozor na leguání ocas. Samozřejmě nesmíte leguána za ocas chytat nebo držet, protože by vám mohl nakonec zůstat v ruce. Nicméně leguána učte na hlazení po ocasu. Je to dobré, aby si na to zvykl, lépe vám pak v budoucnu dovolí manipulaci s ním.
Vnitřní části těla
Popis vnitřních částí těla by bylo velmi dlouhé a odborné. Zmíníme si tady hlavně vnitřní části těla, které můžete vidět a pracovat s nimi.
Tlama (ústa)
Předtím než bude potrava trávena, tak se musí rozdělit na menší kousky. Leguání tlama obsahuje spoustu malých zubů, svalnatý růžový jazyk a malé množství slinných žláz. Rozdíl mezi lidským a leguáním trávením je v ústech nebo také přesněji ve slinách. Lidské sliny totiž obsahují trávicí enzymy, které vlastně začnou rozkládat potravu. Oproti tomu leguáni mají jen malé množství čistých hlenových slin, kterým chybí trávicí enzymy. Leguání sliny jsou využívány k vlhčení potravy a pomáhají jí projít zbytkem trávícího traktu.
Reklama:
